Mlada Mikulicová, Ph.D. studovala anglistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, náboženské nauky na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a doktorský program Dějiny a teorie literatur zemí Asie a Afriky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Od roku 1991 učí na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze odbornou angličtinu. V současnosti též vede semináře biblické hebrejštiny, arabštiny pro teology, náboženských reálií Bible a Koránu. Zabývá se jazyky a náboženskými texty Předního východu ve starověku a středověku.
Publikovala monografie „Nebeské shromáždění ve Starém zákoně: Dědictví kultur Předního východu“, „Biskup Severus z Ašmúnajnu: Křesťané a muslimové ve fátimovském Egyptě“ a v edici Pro Oriente překlady – arabský křesťanský spis Jeskyně pokladů a dva svazky z díla sv. Efréma Syrského – Hymny o ráji a Velikonoční hymny.
V lektorských posudcích se objevuje fráze, že ten či onen titul „zaplňuje prázdné místo ve zdejší produkci“ s železnou pravidelností, tak často, až je nadužívána. V případě knihy Křesťané v Arábii před islámem, kterou napsala Mlada Mikulicová, působící na Katolické teologické fakultě a dlouhodobě se zaměřující zejména na křesťanství v arabských zemích, to není přehánění. Zájemce o nejstarší dějiny Arábie opravdu nemá v češtině mnoho šancí, jak načerpat podložené informace – a o křesťanství v tamním prostředí to platí dvojnásob.
Navíc mnohé z toho, co v češtině k předislámské Arábii vzniklo, je rozebrané a nedostupné, což platí jak pro průkopnické dílo Rudolfa Růžičky věnované jednomu z předislámských básníků, tak pro skripta Ney Novákové či překlady staroarabské poezie z pera Karla Petráčka.
Nemá cenu zastírat, že dané téma přináší četná úskalí, především těžko překonatelné obtíže heuristické, neboť – jak autorka sama připomíná v úvodu na str. 15-17 – kolekce neislámských zdrojů je omezená a k předislámské poezii jakožto hlavnímu zřídlu poučení o reáliích tehdejší Arábie nutno přistupovat s notnou dávkou obezřetností, neboť její sbírky, jež máme dnes k dispozici, pocházejí z období islámského, a proto není divu, že existují různě silné pochyby o autenticitě tohoto dědictví. Přesněji řečeno, nevíme s jistotou, nakolik nám známá kompendia předislámských básní zachycují jejich původní podobu a nakolik se při jejich koncipování uplatnily ideové a estetické preference pozdějších muslimských kompilátorů.
Autorka si je těchto pochybností dobře vědoma a nezastírá, že mnohé z otázek, které v této souvislosti vyvstávají, patrně nebude možné s jistotou nikdy zodpovědět. Ovšem již samotný pokus tyto otázky souhrnně rekapitulovat a naznačit si rovněž možné odpovědi si zaslouží ocenění. Duchovní scéna předislámské Arábie, resp. to omezené penzum znalostí, jež o ní máme, nám nabízí jen málo jistot; jednu z nich představuje pozoruhodná různorodost tamních aktérů, kde vedle animistických kultů a judaismu hrály významnou roli různé formy východního křesťanství.
Kniha v zásadě sestává ze dvou částí; v té první, obsáhlejší, se autorka pokouší, na základě široké škály pramenů, rekonstruovat místo křesťanství na tehdejší „duchovní mapě“ Arábie, zatímco v té druhé ukazuje stopy křesťanství v textech, které představují vlastně jediný arabský předislámský psaný pramen, jež máme (byť s naznačenými pochybnostmi) k dispozici, a to v předislámské poezii.
V textu se tu a tam chybička vloudila, nejen v přepisech arabštiny (Kaʻb nesprávně přepisovaný jako „Káb“, např. na str. 26, Táhá uvedený nesprávně jako „Táha“ na str. 142 aj.), ale i v dílčích reáliích (na str. 55 je zmínka o dědečkovi proroka Muhammada, který se původně jmenoval Šajba, ale všichni jej znají pod jménem ʻAbdalmuttalib, přičemž etymologie jeho jména je dávána v knize abstraktně do souvislosti s nějakým kultem, byť, dle tradičního muslimského podání, toto jméno doslova značící „Služebník či otrok Muttalibův“ odkazuje na jednu zcela konkrétní epizodu z jeho života, kdy se lidem zdálo, že je otrokem zmíněného Muttaliba, který byl ve skutečnosti jeho strýcem). Ale to jsou jen drobnosti.
Cennou součástí knihy jsou relevantní ukázky z předislámské poezie, obsahující přepisy z arabštiny a české překlady. Je to krásné čtení a také obohacující, nejen pro studenty arabistiky. Autorka totiž předkládá nejen doslovné překlady, ale pokusila se vystihnout též poetické kvality originálu, což si zaslouží ocenit o to více, neboť předislámské básně jsou jednou z největších arabistických výzev (to je dáno nejenom archaickým lexikem i syntaxí, ale v nemenší míře i kumulací všemožných, ne vždy bezpečně dešifrovatelných, reálií).
Stopy křesťanské víry či motivů ve staroarabské poezii jsou poměrně četné, byť autorka (aby se vyhnula výběru ve stylu, kdy „přání je otcem myšlenky“) zařadila do své knihy pouze ukázky z děl básníků, jejichž křesťanská identita je nesporná. Nevíme však, nakolik křesťanské obrazy a obraty v nich figurující odrážejí dikci originálů a nakolik na nich zapracovala ruka muslimského kompilátora (zde nám nezbývá než se uchýlit k oblíbené floskuli středověkých arabských autorů „alláhu aʻlam“, „Bůh to ví nejlépe“). Ale ať je tomu tak či onak, závěrem lze konstatovat, že coby erudovaná a zároveň poutavě podaná sonda do duchovního světa, který nenávratně zmizel, si Křesťané v Arábii před islámem zaslouží pochvalu i doporučení.
Bronislav Ostřanský, Dějiny a současnost 4/2023
