Již vyšlo | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Princ El Hassan bin Talál (nar. 1947) pochází z jordánské královské rodiny. Po studiu v Ammánu dokončil své vzdělání v anglickém Oxfordu. Aktivně se angažuje nejen v blízkovýchodní politice, je členem mnoha mezinárodních organizací. V Česku se pravidelně účastní konferencí v rámci Fóra 2000. Pod jeho patronací funguje v Jordánsku od roku 1994 Královský institut mezináboženských studií (Royal Institute for Inter-Faith Studies, RIIFS), který se snaží propagovat mezináboženský (především muslimsko-křesťanský) dialog v celém arabském světě.

Arabští křesťané jako lid naděje

Muslim z královského rodu, který ostatním muslimům vysvětluje křesťanství. Tak by mohl znít podtitul velmi zajímavé knihy, která vyšla v překladu Tomáše Laněho a zásluhou editorů Michala Řoutila a Waleriana Bugela.

Tím muslimem je někdejší korunní princ Jordánska El Hassan bin Talál, který je znám i ze svých pražských návštěv (např. konferencí Forum 2000). Svou knihu o křesťanství nepíše apologeticky ani nechce dokazovat pravdu islámu. Cílem je upozornit na důležitou, leckdy klíčovou roli arabských křesťanů pro blízkovýchodní kulturu. „Skutečností zůstává, že křesťanští Arabové rozhodně nejsou v muslimské arabské společnosti žádnými cizinci, ale naopak sdílejí její historii a kulturu a po celých čtrnáct století – ať už z vlastní iniciativy nebo na základě oboustranné potřeby – významně přispívají k jejímu hmotnému i morálnímu rozvoji.“

Autor chce ukázat křesťanství v jiném světle, než jak jej muslimové obvykle vnímají. Jejich pohled je totiž často omezen na kritiku křesťanství, tak jak se s ní setkávají v Koránu nebo u význačných muslimských autorit. Talál nepolemizuje s křesťanskou vírou v Trojici, s vírou v Ježíšovo božství či ve vtělení Božího Syna. Nezaujatě a věcně křesťanství vysvětluje. Důraz klade na jeho historický vývoj a genezi. Ve druhé části publikace si všímá hlavně blízkovýchodního kontextu, takže poměrně detailně předává historické informace o jednotlivých východních církvích – katolických, pravoslavných, protestantských, reformovaných.

Na pozoruhodnosti knihy nemění nic ani fakt, že hlavně v úvodních kapitolách je řada teologických nepřesností, pasáže o vývoji trinitologie, christologie a eklesiologie jsou leckdy až zavádějící. V celé první části čtenář také narazí na spoustu neadekvátních formulací o roli svatého Pavla ve vývoji křesťanství – což je ale obecně v muslimském prostředí obvyklé. Čeští editoři se proto rozhodli text doplnit celou řadou vysvětlujících poznámek, za což jim patří více než zasloužený dík. Talála však nemůžeme vinit ze zlého úmyslu. Logicky mu chybí vzdělání v křesťanské teologii, navíc svou knihu píše pro muslimy, aby právě v nich podnítil respekt vůči křesťanství.

Kniha se v anglickém a arabském originále objevila poprvé v roce 1995 a předmluvou ji doplnil princ Charles. Český překlad vychází se zpožděním přes 20 let, a jak si čeští editoři v úvodu všímají, za tyto dvě dekády se situace na Blízkém východě, zvláště situace arabských křesťanů, radikálně změnila. Titul tak přináší zajímavé svědectví o kulturní otevřenosti u jisté části muslimů. Autor sám dosvědčuje svůj příznivý pohled na tehdejší situaci a o islámském fundamentalismu píše, že jde jen o krátkodobý výkřik, který nemůže mít dlouhého trvání. Křesťany ubezpečuje, že o svou budoucnost na Blízkém východě nemusejí mít obavy.

A dnes? Po dvaceti letech, kdy se počet křesťanů v oblasti radikálně snížil, jsou jeho slova překonána a znějí spíše naivně. Čtenáře dokonce napadne, že Találův pohled, a snad i řada jemu podobných, svědčí o podcenění tehdejší situace s ideologickými hnutími uvnitř samotného islámu, které pár let po sepsání této pozoruhodné knihy nabraly zcela jinou, pro křesťany pak osudovou sílu. Již kvůli jejich žité naději by právě Találova kniha neměla chybět v našich knihovnách.

Lukáš Nosek, Katolický týdeník, 15.–21. května 2018, s. 9 (příloha Perspektivy)

Křesťané mezi Araby

„A když tu máme mít mešity, jak se asi chovají sami Arabové ke křesťanům? povolili by ve své zemi vlastní kostely s křížem?“ Podobné věty můžeme zaslechnout v nejedné diskusi, která řeší muslimskou populaci v Evropě. O tom, jak to kde v arabském světě bylo, vypráví knížečka záslužné edice Pro Oriente. Napsal ji muslim – a to přímo jordánský princ El Hassan bin Talál (nar. 1947), jenž studoval na Oxfordu a jezdívá rovněž do Česka.

„Jordánsko je místo, kde jsou si obyčejní křesťané a muslimové blízcí, mají pochopení pro víru těch druhých, což bylo kdysi běžné na celém Blízkém východě. Dnes je to však, bohužel, narušeno v důsledku politických a náboženských konfliktů, ale i sociální vyloučenosti“, psal v dobové předmluvě Charles, princ z Walesu.

Találova kniha vyšla v originále už v roce 1995, a pojednává tudíž hlavně o minulosti: představuje křesťanství (osvícenýma) muslimskýma očima nebo popisuje vznik arabských uniatských a protestantských církví. Až příliš optimistické závěry knihy psané před rozvratem v Iráku a Sýrii krotí komentáři čeští editoři.

Martin Rychlík, Lidové noviny, 17. března 2018, s. 30.

O KŘESŤANSTVÍ PRO MUSLIMY – A PRO ČESKÉHO ČTENÁŘE

Nenápadná útlá knížečka obohatila začátkem roku známou edici Pro Oriente, v níž nakladatelství Pavla Mervarta uvádí na český trh zásadní literaturu křesťanského Východu. Tento drobný ediční počin je ovšem poněkud specifický. Výklad se sice týká křesťanství, ale předpokládanou cílovou skupinou čtenářů, pro kterou autor svůj text již před více než dvaceti lety vytvořil, jsou hlavně muslimští zájemci o dějiny v jejich zemích minoritního bratrského náboženství.

Z toho plyne hlavní přínos i hlavní slabiny celé práce. Pro bin Talála není pochopitelně křesťanství tradicí, ve které by sám byl „doma“, pročež jsou jeho interpretace často poněkud svojské. Některé v rámci křesťanství historicky podstatné souvislosti buď zcela pomíjí, nebo je považuje za spíše nedůležité (např. spor o filioque, s. 33); jiné otázky, pro znalce církevních dějin možná marginální, pro muslimského čtenáře snad zajímavé, pak samozřejmě podtrhuje více, než jsme zvyklí. Poučený západní čtenář bude tedy přistupovat s opatrností vyjádřenou pravidlem: „pokud je autor nepřesný v tom, čemu dobře rozumím, může být nepřesný i tam, kde se plně neorientuji“. Proto se ediční tým rozhodl doplnit knihu nepříliš obsáhlým, ale zato hutným poznámkovým aparátem, v němž erudovaně vysvětluje a doplňuje sporná místa.

Po obecných úvodních pasážích (nikájské vyznání, christologické spory, obrazoborecké spory, velké schizma apod.) následuje těžiště bin Találovy práce, zejména o vlivu islámu na křesťanství a o jeho rozšířených blízkovýchodních podobách (melchité, maronité, koptové ad.). Autor projevuje značně liberální přístup k tématu, když si dovolí např. i odsoudit restriktivní historické podoby uplatňování dhimmy (s. 60), či když poukazuje na významný vliv křesťanů při transpozici antické vzdělanosti do arabského světa (s. 61) nebo při genezi moderního arabského tisku (s. 84). Zajímavou kapitolu tvoří i historie arabského protestantismu, u nás tak málo tematizovaná.

Princ Hassan bin Talál je členem jordánské královské rodiny, patří tedy do rodu Hášimovců, kterým je tradičně přiznáván příbuzenský vztah k samotnému proroku Muhammadovi. Princ Hassan studoval jak v rodném Ammánu, tak na západních učilištích (vč. např. Oxfordské univerzity) a je členem řady výzkumných i humanitárních organizací i držitelem dnes již více než dvou desítek čestných doktorátů. Proslul zejména svým angažovaným zájmem na poli mezináboženského dialogu – čehož dokladem je právě i předkládaná publikace, kromě níž je též autorem knih Palestinian Self-Determination (1981) a To Be a Muslim: Islam, Peace, and Democracy (2003).

Hassanova práce svědčí o jeho upřímné touze a snad i snaze o dorozumění na Blízkém východě, mezi řádky můžeme cítit přesvědčení, že život víry jeho křesťanských sousedů je zároveň branou k porozumění hodnotám Západu, kterými už kdysi pomáhali obohacovat arabský svět (srov. s. 84n.); branou, kterou by nebylo moudré dopustit uzavřít. Princ Hassan bin Talál publikoval poprvé svou práci roku 1995, v době, která rozhodně nebyla klidná, ale kdy ještě zdaleka nebylo možno tušit, jakými otřesy si v budoucnu projde blízkovýchodní společnost a v ní zejména křesťanské komunity. České vydání knihy Křesťanství v arabském světě zpřístupňuje našim čtenářům svědectví o naději, která snad nebyla ještě úplně uhašena a o níž se bude moci blízkovýchodní civilizace snad opřít i po překonání krizí, kterými v současnosti prochází. Z toho důvodu můžeme považovat tento ediční počin právě v současné době za rozhodně nikoli nadbytečný.

Zdroj: infodingir.cz