Již vyšlo | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Přímluva za křesťany

Athénagorás z Athén
Přeložila, úvodní studií a komentářem opatřila Monika Recinová

Kniha zpřístupňuje českému čtenáři text Athénagorovy „Přímluvy za křesťany“, jež přestavuje raný křesťanský apologetický spis, který dosud nebyl do češtiny přeložen, spolu s výsledky současného bádání o Athénagorovi a jeho myšlení.

Překlad Přímluvy za křesťany, který vychází z nejnovější edice B. Pouderona (Sources chrétiennes, 1992), doprovází původní obsáhlý komentář, který upozorňuje na antické, helénisticko-židovské a křesťanské předlohy Athénagorových idejí.

Komentovaný překlad Athénagorovy Přímluvy předchází úvodní studie Athénagorova recepce xenofanovské filosofické theologie, která se v první části věnuje studiu postavy Athénagora jako křesťanského apologety, jeho apologetického spisu z hlediska literárního žánru a Athénagorovy politické theologie, ve druhé části přináší analýzu Athénagorova theologického myšlení a nastiňuje Athénagorovu recepci xenofanovské filosofické theologie, která ovlivnila jak jeho postoj k antické religiozitě, tak interpretaci vlastní biblické tradice. Úvodní studie diskutuje problematičnost Athénagorovy recepce xenofanovské filosofie theologie jak vzhledem k antické religiozitě, tak vzhledem k biblickému myšlení. Monografie zprostředkovává badatelské veřejnosti tento raný křesťanský apologetický spis, jehož analýzou se současně snaží přispět k diskuzi o problému xenofanovského boha filosofů v křesťanském myšlení.

Ukázka z úvodní studie:

„Athénagorás ve své apologii rozvíjí některé motivy z Pavlovy řeči na Areopagu, především motiv autarkie Boha, který nepotřebuje kult, a dále kritiku antických kultovních obrazů jako pouhých výtvorů z látky, hlavní analogii mezi tímto textem lukášovských Skutků apoštolských a Athénagorovou apologií však představuje opření apologetické argumentace o některý aspekt antické kultury: zatímco Pavel z Tarsu se odvolal na jeden z motivů řeckého náboženství, oltář „neznámému bohu“, Athénagorás navázal, podobně jako řada dalších křesťanských apologetů 2. století, na jeden z aspektů řecké filosofie, řecký filosofický monotheismus.“