Sir Steven Cochran Stevenson Runciman (1903–2000) se narodil v hrabství Northumberland na severovýchodě Anglie do obchodnické rodiny, jež byla později povýšena do šlechtického stavu. Otec i matka byli dlouholetými poslanci britského parlamentu.
Jako většina britské aristokracie, začínal S. Runciman svá studia na chlapecké Eton College, kde se mj. seznámil a spřátelil s Georgem Orwellem (navštěvovali společně kurzy francouzštiny u A. Huxleyho). V roce 1921 postoupil na proslulou Trinity College v Cambridge, kde po ukončení studia až do roku 1938 rovněž přednášel. Poté, co téhož roku obdržel od svého děda – loďařského magnáta – dědictví, vydal se na cesty; lákal ho především Blízký východ a Balkán. Právě tehdy se zřejmě rozhodl pro dráhu nezávislého vědce, i když neodmítal ani práci pro Britskou korunu – ve státních službách působil mj. v Sofii (1940), Káhiře (1941), Jeruzalémě (1942) a Athénách (1945–1947). V letech 1942–1945 vyučoval v Istanbulu na místní univerzitě byzantské umění a kulturu. V období 1951–1967 předsedal Anglo-řecké lize se sídlem v Londýně, v letech 1960–1975 zastával post prezidenta Britského archeologického institutu v Ankaře. Runcimanovo dílo i jeho přednášková činnost (mj. v Chicagu, Londýně, New Yorku, Oxfordu, Sofii, Soluni) a aktivní účast v různých vědeckých organizacích (Association Internationale des Études Byzantines, Society for the Promotion of Byzantine Studies, Mediterannean Studies Association, St Catherineʼs Foundation, Mount Sinai, Friends of Mount Athos aj.) výrazně ovlivnily podobu byzantologie ve 20. století.
Téměř všechny Runcimanovy práce včetně 27 knižních publikací se věnují Byzanci či tematice s ní spojené, a až na výjimky jsou dosud často reeditovány a překládány (autor sám na toto téma kdysi žertovně pronesl, že u nakladatelství Cambridge University Press vydělává „více než kterýkoliv autor kromě Boha").
Věhlasu dosáhly zejména jeho informativní a poutavá pojednání Byzantská civilizace (Byzantine Civilization, Londýn 1933) a Byzantský styl a civilizace (Byzantine Style and Civilization, Harmondsworth 1975), dále pak studie o dualistickém hnutí Středověký manicheismus (The Medieval Manichee. A Study of the Christian Dualist Heresy, Cambridge 1947), o velkém církevním rozkolu roku 1054 a jeho následcích Východní schisma (The Eastern Schism. A Study of the Papacy and the Eastern Churches in XIth and XIIth Centuries, Oxford 1955), o dějinách Středomoří ve 13. století Sicilské nešpory (The Sicilian Vespers. A History of the Mediterranean World in the Later Thirteenth Century, Cambridge 1958), dále studie věnované pozdněbyzantské vzdělanosti Poslední byzantská renesance (The Last Byzantine Renaissance, Cambridge 1970) či nábožensko-politickému myšlení Byzantská theokracie (The Byzantine Theocracy, Cambridge 1977). Také u nás dosáhla značné obliby zřejmě vůbec nejpopulárnější Runcimanova kniha Pád Cařihradu (The Fall of Constantinople 1453, Cambridge 1965, česky Praha 1970, 2003, přel. J. Kostohryz).
