Digenis Akritis
Byzantský epos o Dvojrodém Hraničáři
Přeložili Markéta Kulhánková a Ondřej Cikán
Kniha přináší první český překlad takzvaného rukopisu grottaferratského a doplňuje tak jediný dosavadní český překlad celé básně, který pořídil Karel Müller podle daleko mladších rukopisů.
Z úvodu:
Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku
Samotář i gentleman. Mladinký greenhorn i bojovník s nadlidskou silou, jenž zkrotí mustanga, ať chce či nechce, a udolá holýma rukama příšerného medvěda. Muž dvojí krve, žijící mezi dvěma naprosto odlišnými světy. Spravedlivý lidumil i ukrutný postrach všech lumpů, vybavený zvláštními zbraněmi, jichž většinou nemá ani zapotřebí. Ochránce, ale i únosce krasavic v nouzi. Věrný choť i nezodpovědný cizoložník. Ne, to není Drtící ruka Old Shatterhand, ten nebyl ženat, je to Dvojrodý Hraničář Digenis Akritis, strážce Divokého východu, pohraniční země nikoho mezi Byzantskou říší a muslimským světem, hrdina podobný Jánošíkovi nebo bohatýru Muromcovi, opěvovaný dodnes v řeckých lidových písních a protagonista jediného dochovaného byzantského eposu. Tento epos o Dvojrodém Hraničáři patří k nejdiskutovanějším i nejpřekládanějším literárním dílům Byzance, ale bývá také považován za počátek literatury novořecké. A podobně jako samotný hrdina, je i báseň o něm mnohotvará, spojující v sobě rysy eposu, románu, hagiografie, křesťanské i muslimské vlivy a lidovou i učenou jazykovou tradici.
Ukázka z Knihy čtvrté:
Jim narodil se synáček po pravdě přelíbezný,
jenž pro vysoký původ svůj měl jméno Basileios,
však říkali mu Dvojrodý, dítě dvojího rodu,
neboť byl barbar po otci a po matce byl Říman,
a jelikož byl hrdinou, jak dozvíte se brzy,
hranice chrabře střežícím, též Hraničář se zove. –
Děd jeho byl Antakinos z rodiny Kinnamovců
a zemřel kdys ve vyhnanství císařem nařízeném,
jenž Basileios zval se též a též hranice střežil.
Náš Hraničář se nemálo podobal dědu svému
stratégovi to slavnému, ctěnému mezi všemi.
Měl babičku stratégovnu, Dukovnu blahorodou,
a množství strýců úžasných, bratrů překrásné matky,
již pro svou sestru k souboji se mužně odhodlali
s emírem, jenž však nakonec se měl stát jeho otcem.
Než takový měl Dvojrodý Hraničář tedy původ
a pro zmužilá hrdinství ve světě sklízel obdiv.
| Jazyk | Čeština |
|---|
| Počet stran | 216 |
|---|
| Typ | Vázaná |
|---|
| Rok vydání | 2018 |
|---|
| ISBN | 978-80-7465-342-1 |
|---|
| Rozměry | 145 x 205 mm |
|---|
| Edice | Byzantská knihovna, sv. 5 |
|---|
Markéta Kulhánková (1976) je docentka Ústavu klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Její badatelský zájem se soustředí do oblasti neogrecistiky a byzantologie, věnuje se zejména poezii 12. století a raně byzantským narativním textům; z řečtiny rovněž překládá. V edici Pro Oriente vyšel v roce 2011 její výbor z byzantské žebravé poezie K čertu ať táhne studium a v roce 2014 antologie Obrácení nevěstky Marie a jiné příběhy. Byzantská vyprávění prospěšná pro duši.
Ondřej Cikán (1985), narozen v Praze, žije ve Vídni. Německy a česky píšící básník, překladatel a grecista, zaměřený na byzantské a antické dobrodružné romány. Těmi je inspirován jeho vlastní první román Menadros & Thaïs (Labor, 2011), adaptovaný jako celovečerní film (CZ/AT 2016, r. Antonín Šilar a O. Cikán). Přeložil do němčiny Máchův Máj (Labor, 2012). S Anatolem Vitouchem založil r. 2018 nakladatelství Kētos (www.ketos.at), zaměřené na překlady poetické dobrodružné literatury a české poezie. Pro Kētos přeložil do němčiny např. Longův román Dafnis a Chloé (společně s Georgem Danekem), Nezvalovu Valérii a týden divů a básně J. H. Krchovského (vše 2018).
Dvojrodý
Oblíbenou součástí vyprávění o křížových výpravách je nepochopení, s nímž se západoevropští rytíři setkávali u ostatních křesťanů, ať už v Byzanci, nebo později třeba v Etiopii.
Zatímco křižáci byli často vedeni k tomu, aby si cestu na východ představovali jako zásadní expedici proti silám zla, místní byli uvyklí sousedství s lidmi jiných náboženství, vedle války znali i kompromisy, dlouhodobá příměří, obchodní vztahy i dílčí spojenectví. V Malé Asii před příchodem křižáků nepanoval mír, ovšem pohraniční boje mezi křesťanskými a muslimskými elitami obvykle nebyly vnímány jako existenciální střet světla s temnotou.
Jak se o tom básní v byzantském eposu Digenis Akritis (přeložili Ondřej Cikán a Markéta Kulhánková, Pavel Mervart, Červený Kostelec 2018), mytickou přitažlivost zde neskýtala ani tak projekce apokalyptického zápasu do anatolských plání, jako spíše nestabilita meziprostoru, marné snahy o trvalou nadvládu nad pohraničím. Příběh o hraničáři, jeho muslimském otci a křesťanské matce, se odehrává na pomezí, daleko od center, kde se moc mezi válečnickými rodinami obou náboženství průběžně přeskupuje, kde jsou brutální křesťané vůči křesťanům, a kde se muži jako květ zmocňují udatných válečnic.
Digenis pomezí ovládne, ale jen v čase příběhu.
Běda, kam ztratila se ohromná ta mužnost? /
Bože, kam síla nesmírná a ušlechtilá smělost? /
Běda, a kam se poděl strach z pouhého tvého jména?
Hrdina je bezdětný. Když umírá, báseň končí a pole se uvolňuje pro někoho, kdo by tu třeba zkusil působit zase jinak.
Dějiny a současnost 6/2021, - mš -
